Andělská láska

30. prosince 2006 v 9:15 | Petik |  Jednodílné FF
Byl den jako každý jiný. Bylo už k večeru a ona ho chtěla zase vidět. Byla krásná, tak čistá, tak nevinná… Byla andělem. Od té doby kdy MU zachránila život. Kulka měla patřit někomu jinému. JEMU, její lásce. Mezi tou masou holek jen ona vytušila že tam někdo je. Na střeše a vyčkává na příhodnou chvíli, kdy by mohl zasáhnout cíl. Ale ona se dostala i přes zábradlí a v okamžiku, kdy se před něj postavila, vystřelil. Nezasáhl cíl, ale ji. Její mlaďounká tvářička klesala k zemi. Dostala ránu přímo do srdce. Její bílé tričko zabarvila rudá barva její krve. A ON ji držel v náručí, když umírala. Byl s ní v té poslední chvíli. ON ji nikdy neznal, byla jen jedna z několika tisícovek obyčejných fanynek. Bylo jí teprve patnáct, život měla ještě před sebou.

"Sbohem, Bille," zašeptala ještě z posledních sil a pak už její tělo bezvládně leželo jemu v náručí. Její pomněnkově modré oči navždy uhasly. Když přijela sanitka, byla už mrtvá. Její bledou tvář skryly pod černou deku. Tak skončila.

Ale její cesta šla dál. Ne už jako člověk mezi obyčejnými normálními lidmi, ale jako Anděl. Smutný a krásný anděl. Toužila se vrátit na svět, kde měla rodinu, kamarády, ale hlavně svou lásku, kterou nikdy neměla poznat…

Při každém koncertě, při každém jeho slově, při každém jeho kroku byla s ním. Pozorovala ho tam, z vrchu. Tolik toužila se ho zase dotknout, ale nebylo to možné. Obyčejní lidé nemohou vidět anděly. Ale On byl jiný….

Tak jako každý se na něj musela jít podívat. Šel po ulici s bratrem, Tomem. Byl už večer, ona seděla na schodech jednoho domu a pozorovala ho svým zamilovaným pohledem. Ale dnes to nebylo jako jindy. Když prošel okolo, zadíval se na to místo, kde seděla.

"Není ti zima?" promluvil na ni. Jak je možné že by ji viděl?! Má mu odpovědět?

"Ty mě vidíš?" zeptala se udiveně.

"No jistě, proč bych neměl?" divil se zase on.

"Bille s kým to tam mluvíš?" díval se na bratra Tom jako na blázna.

"No s tou dívkou," řekl mu Bill. Tom nad tím mávl rukou a šel napřed. Bill chtěl jít nejdřív s ním, ale něco ho drželo u ní. Snad její andělské oči.

"Neznáme se odněkud? Vypadáš jako…" odmlčel se a posmutněl. "Ne, to ani není možné," usmál se.

"Proč myslíš?" ptala se. Trochu ho její odpověď překvapila.

"Protože ta dívka je mrtvá…" řekl Bill a nasucho polkl.

"Myslíš Ann?" zeptala se ho. Bill vytřeštil oči a zadíval se na ni.

"Jsi tak bledá a vždyť…" podíval se jí na záda. "Máš křídla!" plácl si rukou nevěřícně na čelo.

"Já jsem Ann," řekla klidně ona, Ann.

"Jsi anděl?" řekl Bill tónem, který dával jasně najevo, že o tom sám není vůbec přesvědčený. Ann jen tiše kývla a usmála se na něj. Bill se zhluboka nadechl.

"A jaké to je?" posadil se za ní na schody. Ona se jen usmála nad jeho zvědavostí.
"Jak je možné, že mě vidíš? Nikdy mě nevidíš," ptala se ho.

"Já nevím, prostě tě… vidím…. Ty jsi mě viděla už víckrát?"

"Každičký den," řekla popravdě.

"Tenkrát, před třemi lety…" začal o tom koncertě. "Proč jsi to udělala? Měl jsem být mrtvý já a ne ty!" vytýkal jí to tak trošku.

"Udělala jsem to z lásky a udělala bych to znova, to mi věř," řekla upřímně.

"Každou noc jsem měl tvou tvář před sebou, bylo to strašné. Mohla jsi žít, mohla sis užívat…" posmutněl Bill.

"Nech to být, stejně to už nezměníme," vzala ho za bradu. Bill se na ni trošku usmál a políbil ji. Proč to vlastně udělal? Něco ho k ní táhlo, něco tajemného, neviditelného, andělského…

Její "život" byl najednou o milion stupňů krásnější. Vídali se potají každičký den, každičkou volnou chvilku. Zamilovali se do sebe, člověk a Anděl. Kdo to kdy slyšel? Kdyby se o tom ostatní andělé dozvěděli, bylo by s ní zle. Ale všichni víme, že láska je silnější než cokoliv na světě. Bylo pro ni krásné hřešit, a pokaždé se bát jestli to někdo nezjistí.

Takhle to šlo pár měsíců, až se jednou rozhodla, že se stane člověkem, stejně jako on. Ale byl v tom jeden problém. Musí skočit do moře. Nahá a čistá, pak se znovu stane člověkem, ale nesmrtelným člověkem. Ale když zůstane andělem, tak to nebude navždy. Ne všichni se stanou anděly. Až by jednou i on umřel, nebyl by Anděl jako ona. Ann by zůstala sama.

"Udělám to. Chci cítit tvé dotyky. Chci se zase dotýkat věcí, cítit vůně, tlukot srdce… všechno co přináší požitek života. Chci být hlavně s tebou, udělám to," řekla mu jednou. Bill jí to nijak nerozmlouval. Šla na útes a skočila. Bylo to tak jednoduché, tak prosté…

A probudila se v jeho náruči. Bez křídel, zase člověkem. Objala ho, políbila ho. Všechno cítila. Tohle by nevyměnila za nic na světě. Odvezl si ji k sobě domů, kde s ní zůstal celý den a celou noc.

Druhý den měli jet na koncert. On jí řekl, ať jede s ním a ona souhlasila.

Zase měl tak krásný hlas, který na něm tolik milovala.

"Komm und rette mich, ich…" nedokončil větu. Tentokrát se střelec trefil do cíle. Kdo to čekal? Okamžitě se k němu rozběhla.

"Bille!" plakala. Bill se usmál. Přesně takhle to bylo před třemi lety. V ten samý den, jen ona byla ten, kdo ležel Billovi v náručí.

"Miluju tě," řekl ještě a pak zemřel. Rozplakala se. Chce za ním, ale nemůže, je nesmrtelná.

A od té doby čeká na tom útesu. Čeká na něj. Třeba se taky stal andělem? Třeba se tady zase znova setkají. Ona tady bude čekat klidně věčnost, určitě přijde. Vždyť ON byl jejím andělem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bb bb | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 17:55 | Reagovat

Ttttttoooooo jjjjjjeeeee kkkrrraaaassssnnnnyyyy!!!!!!!!!!!!!!!!!UUUUzasne rrrrrrrrooooooooommmmmmmaaaaaaaaannnnnnntttttiiiiiiiiiiccccccccccckkkkkkkkkkeeeeee!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama